Za soumraku dostali Old Boys United nářez

Ach, jak hned po počátečním hvizdu začala vřava, kdy na sebe těla obou mužstev dorážela s takovou zuřivostí, jakou si nelze představit ani v bitvách na bitevním poli! Muži v bílých dresech KMK Březové se jako divocí vlci vrhali vpřed, jejich nohy lehké a hbité, přesto však vedené ocelovou vůlí, zatímco jejich soupeři, Old Boys United, kteří se za soumraku maskovali v černých dresech, se drželi statečně, avšak srdce jim bila zrychleně, jakmile se bílý závoj soupeřů přibližoval k jejich bráně, jako příboj ke břehu, připraven je pohltit.

Jak těla narážela jedno do druhého, trávník byl svědkem střetů, při nichž se ani válečné zbraně nemohly rovnat té tvrdosti. Kolikrát jeden hráč padl, vstávaje zase rychle, jakoby ho hnala sama čest vstát a pokračovat v tomto boji bez konce! Dresy KMK Březové, zpočátku bílé jako alabastr, teď byly skrápěny potem a deštěm zápasu. Šedé pruhy boje se začaly vrývat do jejich oděvů, jako stopy, které připomínají zaryté šrámy duše.

Avšak Old Boys United, tísněni před vlastní branou, jakoby obklíčeni nepřátelským vojskem, začali ztrácet svou pevnost. V tom Michal jenž nové kopačky vyzkoušeti přišel, prudkou ranou ve dvanácté minutě zápasu, na brankáře Old Boys, vsítil balon za jeho záda, jakoby dýkou prolomil ten tvrdý štít obrany soupeře.  Jejich obránci, kdysi pyšní a jistí, teď stáli jako vojáci, jejichž štíty nyní praskají pod tlakem Michalovy rány. Oči jejich se zoufale obracely k brankáři, který, ač se chystal čelit každému úderu, v tváři nesl výraz neklidu a napětí. Stísněnost jejich poločasu byla hmatatelná, trýznivá jako osud v rukou krutých bohů.

KMK Březové, vedení jakýmsi božským zápalem, obléhali bránu Old Boys s nekonečnou vytrvalostí. Každý útok byl jak rána sekerou na kmen stromu, každý průnik byl jako bodnutí dýkou do již zraněného těla. Obránci Old Boys se hroutili pod tímto tlakem, jakoby uprostřed kruté křeče, jejich síly již slábly, nohy se jim pletly, a dech jim selhával přestože jejich převaha v počtu byla značná. Ale ani tato výhoda nezdolala rytíře KMK Březové. 

V těchto zoufalých momentech by se mohlo zdát, že už žádná naděje pro domácí nezůstává, že temnota vítězství soupeřů už je zahalí zcela. A přesto, přesto dál bojovali, jakoby každý míč, každý odkop byl jejich poslední modlitbou, kterou vysílají k nebesům. V tom přišel do hry Roman, a jako v románu pro dospělé zasadil ránu krutou do sítě KMK. A bylo vyrovnáno, toť krutá dvacátá minuta boje. 

Hle, na poli, kde srdce statečných se střetla, udatný Honza, rychlý jako letní vánek, zasáhl úder pravý proti černým sokům, a jediným osudovým kopem našel míč svůj cíl v síti, a tam spočinul, otevřel skóre v řevu davu hlučném. Jeho noha, jak Merkurova křídla, protnula cestu, než brankář vztáhl ruku, čin byl dokonán, a další gól byl vhozen.

Však nejen Honzův um ve slávě zazní, neboť odvážný Michal, úderem, co vzduch rozechvěl, opět zvedl skóre v ladném verši. Jeho síla na hřišti nezměrná, Když hvězdy přály a osud nohu vedl. Sokové bojovali, tlačili na bránu, A přece ukořistili jeden gól, v naději, že snad šance ještě mají, však štěstí přálo KMK Březové. Minuty ubíhaly, a s posledním výkřikem, Píšťalka zazněla, zvukem, jenž otřásl nebem, a zpečetila skóre—jedno proti třem, ve prospěch vítězné KMK Březové. Boj skončil, a s ním dozněly ozvěny, A sláva korunovala ten slavný den!