Ukrutná prohra KMK Březové verzus Draci z Alcatrazu
Léta Páně tisícího dvoustého dvacátého čtvrtého, v měsíci říjnu, kdy slunce krvavým jasem počalo obzor zbarviti, nadešla hodina, kdy střetnouti se měli dva mocní rody na poli zvaném hřiště Březovské. Na tom bojišti, jež pamatuje kroky válečníků, zrodila se pověst, která po věky v srdcích lidu přebývati bude. Tam, kde kdysi jen pastýři své ovce pásli, střetli se toho dne v ukrutném zápasu dva rody – Březovští KMK, bojovníci nezdolní, a Draci z Alcatrazu, zuřiví jako bestie pekelné.
Povídá se, že v těch dávných časech vládl mezi KMK bojovník nezdolatelného ducha, Martin Kony zván, jehož jméno neslo se daleko za hranice země. Ó, jaký to byl muž neobyčejný! Pevný jako skála a rychlý jak vítr, jenž z hor se spouští. Jeho srdce bijícím kladivem bylo a jeho vůle nebyla ohnoutelná žádným protivníkem. Říkáno jest, že Kony byl pod ochranou samotných bohů, neb ani zranění, ni únava jej neskolily. Zjevil se na poli jak hrdina dávných dob, vzezřením mohutný, a každým pohledem probouzel v nepřátelích bázeň. Jeho kerka naháněla nepřátelům hrůzu již při letmém pohledu.
Proti němu se postavili Draci z Alcatrazu, jméno taktéž hrůzy nesoucí, jejichž oči plály ohněm a srdce jim tloukla jako bubny válečné. Ó, Draci! Ti mužové krutí, s dušemi divokými a touhou po vítězství nezkrotnou. Jejich drápy, v kopačkách obuté, jakýmsi nadáním od démonů získané, byly ostré jako meče a jejich údery padaly na nepřátele jako kladiva z oceli kované. Tito bojovníci, z pekelného Alcatrazu povstalí, věřili, že jest jim vítězství osudem předurčeno a že svou krutostí i silou mohou dosáhnouti věčné slávy.
A tu, v den onen osudný, stály obě družiny na poli. Země se pod jejich kroky třásla, a vítr přinášel vůni krve a potu, jak zápas začal. Březovští KMK pod praporem Stodoly PROST, vyběhli na pole jako lvi lační po krvi. Draci z Alcatrazu, vedení Honzou Zedníkem zvaným Ohnivý zaútočili s prudkostí, jakou nebesa snad dosud nepoznala. Balon, ten posvátný předmět, svištěl vzduchem jako šíp vypuštěný z kuše, a žádný z bojovníků neměl v úmyslu vzdáti se svého práva na čest. Draci věřili, že pouze oni jsou ti vyvolení, kteří mají právo na vítězství, a proto přicházeli na pole s touhou po krvavé poctě, která měla zaznít až k nebesům. V Alcatrazu, jejich domovině, je nazývali "Strážci ohně", neboť vždy přinášeli na pole žár vášně, který dokázal zlomit i nejpevnější obránce. Tuto vášeň nezlomily ani sudím tasené žluté karty svědčící o boji ukrutném.
"Ó, běda, jaká to vřava!" ozývalo se z úst lidu, jenž ten boj přihlížel. Balon létal mezi nepřáteli, jako by byl vzdušným duchem nadpozemským. Draci, s očima plamennýma, se drali kupředu s krutostí netvorů z bájí, však obrana Březovských byla pevná. KMK Březová, jak ocelový štít, stál pevně a každý jejich útok mařil, jakoby jejich síla na něm lámána byla. Hřmění jejich výkřiků otřásalo polem a vzduch byl prosycen odhodláním a bojovým duchem.
A když Draci z Alcatrazu, rozlícení a zuřivostí zaslepení, doráželi posledním zoufalým úderem, povstali KMK Březová. Jejich oči byly jak dva blesky a jejichž noha, když udeřila do balonu, vyslala jej s takovou silou, že ani samotné hradby Alcatrazu by jej nezastavily. Balon svištěl, nesen větrem osudu, a vrazil se do branky Draků s mocí nadlidskou. Zápas byl krutý a vyrovnaný. První poločas v nerozhodné bitvě ukončil pískot sudího v poměru 2:2.
Draci, ti zuřiví a krutí, padli na kolena, oheň v jejich srdcích pohasl, a jejich drápy se sklonily v pokoře. Avšak čest jejich zůstala nedotčena, neb bojovali až do posledního dechu, ať už vítězství či smrt na ně čekala. Ve druhém poločase za poměru sil 3:3 přišel Dračí útok. Byla to bitva, jež trvala dlouho, snad se zdálo, že i čas sám se zastavil, aby sledoval střet těchto dvou mocností. Avšak, když přišel okamžik, jenž měl rozhodnout o osudu všech. Draci z Alcatrazu naposledy zaútočili, s ohněm v očích a zuřivostí v srdcích. Jejich vůdce, vrhl se vpřed, balon v jeho moci, a zamířil přímo do brány. Poslední okamžiky této kruté bitvy, poslední vteřiny 59 minuty dramatického zápasu rozhodly o vítězi. Rudí Draci vsítili poslední a to vítězný gól do brány KMK, tak že Zdeněk vítězným pokřikem "Za Svobodu", do blízkosti soupeřovy brány se vedral, a zákeřnou ranou zasadil KMK úder smrtící.
Tímto způsobem zápas ten skončil, na poli Březovském, kde legenda KMK Březové povstala a zapsána do knih věků byla. Březovští KMK utrpěli porážku na poli vlastním, a Draci z Alcatrazu, zůstali v paměti lidu jako hrdinové, kteří oheň v srdcích nosili a čest svých rodů do konce bránili. A tak byla připsána další stránka v knize času kde vítězí 4:3, kde boj za čest, slávu a respekt nikdy nebude zapomenut.