Divoká hra s mrzkým výsledkem

 Jak to vidijó Hanáci

V dědině Březové, na zelenym hřišťo pod staryma tojema, se onyho dna rozjel mač, na jaké dlóho nebodó zapominat ani kmáni, ani žene. KMK Březové, věhlasny možstvo, se otkalo se sokem mocnym — AJAX PIVODAM. Bela to řež, kde se nerve trhale a vzdoch boblal, jak debe přecházel konec světa. Žloté mok tekl pródem a kořala nestačela schnót na stolech postavenéch za čáro hřišťa.

Vod samyho začátko hrále Březováci s vervó. Michal a Ondřej, dva zkošeni kopáči, se hnedka vod začátko hnale na bráno sópeřa. Balón poskakoval po zemi jak ten zajic, až se zdálo, že kmáni z Ajaxo ani neodrži tempo. Ale óóha! Naša pevná obrana, se neodržel a zapletl se s balónem tak, že protivník vzal větr do plachet.

A teť se ozval prvni křek hanácké, kdež Honza, co stál na střodu pole, hlasem rozkřečel: "Te šoline, prďáko, zadé se!" Kdekdo se na to votočel a čoměl, jak se KMK Březové hrnó dopředo. Ajax bele divoci, hrále bez litosti, jakdebe každy kopnoti belo z posledniho chleba. "Šolini nevděčni!" ozvalo se vod stánko s pivem, kdež jeden z nich málem srazel našeho Zdeňka.

Kolem štrnásté minote hre došlo k zvrato, jakyho nevidiš v každym mačo. Honza, hlavní vostré břet KMK, nasadil k děsnymo běho po křidle a po dvóch zmařenéh šancich vepálel z kopačke takovó šleho, že gólman jenom čoměl. Brankař keré se všeckém zdál skálopevné, to nezvládl a balón mo prolit pod rokó. Ledi vokolo se chetale za hlave a řvale "Je to v hajzlo!".

Old man's look – pohledem starousedlíka

Na hřišti Březovském, tam, kde tráva jest svědkem nesčetných bitev a hráčské vášně, odehrával se toho dne zápas, jaký dlouho nebude zapomenut, a to nejméně tři dny do dalšícho klání. Mnoho lidu se shromáždilo na okraji zeleného pažitu, kde dýchali jedním dechem s každým pohybem svých oblíbenců. Šum jejich hlasů, napjatých očekáváním, plnil vzduch, jenž byl těžký nejen letní atmosférou, ale též neviditelným závojem napětí.

Hned v čtrnácté minutě, kdy KMK Březová, jako blesk z čistého nebe, udeřila svým prvním gólem, ozvalo se mohutné jásání i zoufalé vzdechy. Diváci na straně KMK povstali jako jeden muž, hrdí na svůj tým, zatímco stoupenci Ajaxu Pivodam trpěli v tichém očekávání odplaty. Avšak hle, sotva deset minut uběhlo, a Březová znovu rozvlnila síť soupeřovu. Jako by pánové osudu už tehdy rozjeli svou hru na plné obrátky, neboť vášně v myslích fanoušků sílily, někteří dokonce povstávali, házejíce kletby i modlitby do větru, ve snaze změnit běh věcí.

Když Ajax Pivodam odpověděl svým prvním zásahem a snížil náskok, jako by lidé na obou stranách pocítili závan nové naděje a strachu zároveň. První půle, byť skončila v prospěch KMK v poměru 3:2, zanechala na tvářích žhnoucí atmosféru, kde šepoty i křiky diváků zněly jako bojový pokřik starodávných vojsk.

Druhá půle zápasu byla ne toliko o hře s míčem, ale o síle ducha a vůle. Rány rozdávané i přijímané na hřišti byly bez slitování, sudí pak, jako starý soudce mezi rozhádanými šlechtici, tasil na místo meče, své žluté karty, aby vnesl aspoň zdání pořádku do tohoto chaotického střetnutí. Na trávníku leželi hráči jako ranění vojáci po bitvě, válejíce se v bolestech, jež diváci s každým pohledem hltali, někteří s hněvem, jiní s úzkostí. Okopané holeně a zrudlé kotníky byly svědky tvrdosti tohoto zápasu, jenž snad nebyl zápasem, nýbrž malým bojištěm, kde vášeň a oči podlité krví šly ruku v ruce.

Trenér KMK Březové, muž zvaný jménem Kony, jenž měl vést své hráče k vítězství, se vskutku neprojevoval tak, jak by to lid od velitele své posádky očekával. Namísto toho, aby vydával pokyny, povzbuzoval hráče k lepší strategii, či do hry vnášel moudré rady, které by přinášely kýžený zvrat, věnoval se činnosti mnohem pověstnější pro Ajax Pivodam – točení piva. Nechtěl býti zahanben, neboť dobře věděl, že tým Ajaxu si na kvalitní pivní občerstvení potrpí více než na složitou taktiku.

Kony, spíše než aby dirigoval své mužstvo jako moudrý stratég na bitevním poli, postával u sudu, kde ve svých rukou s grácií pivovarského mistra čepoval pěnivý mok. Zatímco jeho hráči sváděli na trávníku bitvu krutou, s okopávanými holeněmi a kotníky, on se staral o to, aby pivní tradice Ajaxu zůstala nedotčena. Jako by samotný duch zápasu přenesl jeho pozornost od hřiště k sudům, jako by věřil, že pivní morálka jest nedílnou součástí úspěchu jeho mužstva.

Zprvu se to zdálo podivné, avšak na tribunách se tiše šeptalo, že Ajax Pivodam by nebyl pravým Ajaxem, kdyby o své pivní dědictví nepečoval i během těch nejtvrdších zápasů. A tak, zatímco sudí rozdával karty a hráči se váleli po trávníku v bolestech, Kony s nevzrušeným výrazem čepoval další půllitr, snad doufaje, že i tento nápoj přinese hráčům sílu.

Zápas skončil krutým, avšak zaslouženým vyrovnáním 3:3, a když sudí zapískal svůj závěrečný hvizd, diváci odcházeli s vědomím, že nejen hra samotná, ale i starodávné pivní tradice byly toho dne ctěny. Trenér Kony, byť by si někdo mohl myslet, že měl dbát více na strategii než na pěnu, odešel s hlavou vztyčenou, vědom si, že Ajax Pivodam byl jak na hřišti, tak u sudu, nedotknutelným vládcem své pověsti.

Diváci, kteří z hlediště téměř vtrhli na hřiště, aby svým miláčkům poskytli sílu z vlastních srdcí, vyčkávali v napětí až do poslední chvíle. A když v závěrečných minutách Ajax Pivodam svedl tu největší ze svých bitev a vstřelil vyrovnávací gól, rozlehl se jásot tak mohutný, že by mohl probudit i dávno zapomenuté hrdiny. Řev, který naplnil vzduch, se nesl do dálek, zatímco sudí, moudrým a unaveným hvizdem, ukončil toto kruté střetnutí.

Lid odcházel z bojiště, někteří naplněni radostí z vyrovnaného boje, jiní s hořkostí v ústech, že vítězství nebylo jejich. Však jedno jest jisto – tento den, tato vášeň, tato bitva, bude v paměti lidu uchována navždy, neboť takové zápasy nejsou jen sportem, ale odkazem na odvahu a sílu srdce.